Jakým právem se řídí majetkové vztahy a rozvod v případě manželů či partnerů se státním občanstvím jednoho státu, ale uzavřeným manželstvím a bydlištěm v jiném státu, popř. manželů či partnerů s různými státními občanstvími? V jakém státě lze podat žalobu? Tuto problematiku řeší hned několik evropských nařízení, zákonů či norem mezinárodního práva a nejedná se jednoduchou materii. V našem článku představíme nejdůležitější předpisy, které je třeba zohlednit.
Soudní příslušnost vs. rozhodné právo
Na úvod je třeba si připomenout, že v mezinárodních vztazích není neobvyklé, že pro řešení právní otázky může být příslušný soud jednoho státu, ale ten bude rozhodovat podle práva jiného státu. Nejinak tomu může být i v rodinných záležitostech.
Kolizní norma
K tomu, jaké právo a kde použít nás zpravidla navedou tzv. kolizní normy. Je tedy vždy třeba nejprve posoudit všechny okolnosti a z nich při určení rozhodného práva a soudní příslušnosti vycházet. Takovými okolnostmi při určování soudní příslušnosti jsou typicky např. obvyklý pobyt manželů, parterů nebo dítěte.
Kde podat žalobu o rozvod manželství?
Odpověď na tuto otázku nalezneme nařízení rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění), zjednodušeně nazývané také Brusel II ter. Nařízení obsahuje pravidla pro určení příslušnosti soudu pro samotné řízení o rozvodu manželství – zde se tedy zpravidla dozvíme, v jakém státě je třeba podat žalobu o rozvod manželství.
Majetek manželů nebo partnerů: příslušnost a rozhodné právo
Nařízení rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství a nařízení rady (EU) 2016/1104 ze dne 24. června 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství, určí jednak příslušnost soudu k projednání majetkových poměrů manželů či partnerů, jednak určí i právo rozhodné pro manželské či partnerské majetkové poměry, pokud k volbě práva již dříve nedošlo. Obě nařízení byla přijata v režimu posílené spolupráce a nejsou závazná ve všech zemích EU.
Rozhodné právo pro rozvod manželství: mezinárodní smlouva, zákon nebo „Nařízení Řím III“
Pokud jde o určení rozhodného práva pro rozvod manželství – tedy zodpovězení otázky toho, jaká pravidla bude soud na rozvod aplikovat a jaké podmínky musí být pro rozvod splněny, pak bude nutné kolizní pravidla hledat buď v příslušné dvoustranné mezinárodní smlouvě, nebo v českém zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Zpravidla je určeno jako rozhodné právo toho státu, jehož jsou oba manželi občany, nebo toho státu, kde mají obvyklý pobyt.
Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (tzv. „nařízení Řím III) bylo opět přijato v režimu posílené spolupráce, a proto je závazné jen pro ty členské státy, které se této posílené spolupráce účastnily. Česká republika mezi ně nepatří, ale vzhledem k tomu, že je toto nařízení aplikovatelné v jiných státech EU, například v sousedním Německu a Rakousku, je docela dobře možné, že na Vaše mezinárodní manželství bude dopadat.