O minimálně čtrnácti-denní lhůtě na vrácení zboží zakoupeného on-line dnes už ví každé malé dítě. Ale další zákonná pravidla už mohou být v praxi komplikovanější. Pojďme si ukázat dva příklady z praxe, na které se nás opakovaně ptají spotřebitelé i prodejci.
1. Poštovné je zdarma až od limitu, vrací se podlimitní část objednávky
Pavla si přes e-shop objednala šátek za 350,- Kč a sako za 2.900,- Kč. Prodejce při překročení částky 3.000,- Kč nabízel dopravu zdarma, tím Pavla ušetřila na poštovném. Po vyzkoušení ale zjistila, že sako jí nesedí a rozhodla se, že si ponechá jen šátek.
Pokud ale sako vrátí, tak rázem nakoupila jen za 350,- Kč a neměla by tak mít na dopravu zdarma nárok. Jak by měl tedy prodejce v této situaci správně postupovat? V takovém případě je třeba, aby prodávající spotřebitele předem informoval, že pokud se rozhodne částečně odstoupit od smlouvy a vrátí tak část svého nákupu, čímž hodnota jeho nákupu klesne pod hranici dopravy zdarma, je povinen prodávajícímu uhradit náklady spojené s dopravou. Jen za těchto okolností, kdy prodávající kupujícího předem upozorní o možnosti doplácení dopravy, po něm může požadovat zaplacení této částky. V ostatních případech nemá prodávající nárok dodatečně požadovat doplacení dopravy.
2. Zákazník vrátí opotřebené zboží
Ze zákona má spotřebitel právo na 14 dní na rozmyšlenou. Toto zkoušení by mělo odpovídat zkoušení v kamenné prodejně a nezbytnému seznámení se se zakoupeným tovarem. Může se ale stát, že zákazník vrátí i zjevně opotřebené zboží. V takovém případě je spotřebitel prodávajícímu odpovídá za snížení hodnoty zboží, a prodávající má možnost nevrátit plnou cenu zboží. Ovšem jen pokud se spotřebiteli dostalo řádného poučení o právu na odstoupení od smlouvy.
A co si z toho vzít za poučení?
Samozřejmě by se dalo vyjmenovat ještě mnoho nejasných situací, které mohou vzniknout při prodeji zboží v rámci B2C vztahů. Základním kamenem je to, aby měl prodejce, kromě postupu dle zákonných pravidel, také důkladně zpracované všeobecné obchodní podmínky, a zdokumentováno informování spotřebitele. V neposlední řadě je nutné při stanovení prodejní ceny zohlednit i náklady na dopravu. Jedině tak se totiž může vyvarovat mnoha slepým místům a předejít komplikacím ve vztazích se zákazníky.