Obtěžování hlukem je evergreenem sousedských sporů od nepaměti. V době dostupných reproduktorů v kombinaci s home office a stále menšími metrážemi nemovitostí se však tento problém stává čím dál palčivějším. Nadto existuje celá řada mýtů, kdy a jak mohu zakročit, co mohu chtít a co musím strpět.
1. Mýtus: mezi 6 a 22 hodinou si mohu dělat, co chci
Ne tak docela. Noční klid vymezený těmito hodinami je však o něco snazší vymáhat, neb se jedná o normu vymezenou veřejnoprávními předpisy. To znamená, že na jeho obranu mohu po valnou většinu roku povolat prodlouženou ruku zákona, zpravidla v podobě městských či obecních strážníků. Avšak domáhat se toho, aby Vám porcelán po babičce v důsledku hudební produkce, kterou s přemírou basů vyluzují sousedovy nové repráky, necestoval po vitríně, můžete i mimo noční klid.
2. Mýtus: hluk musí překračovat hygienické limity
Dalším rozšířeným přesvědčením je, že hluk mimo dobu nočního klidu musí překračovat hygienické limity, abychom proti němu mohli úspěšně brojit. Důležitá je však míra přiměřená poměrům, ne hygienické limity. Podle judikatury nelze sousedy rušit nad míru přiměřenou poměrům v jakékoliv denní či noční době, a ta se liší v závislosti na místě. Jelikož příklady táhnou, lze shrnout takto: ochrany před hlukem ze sekačky se na venkově těžko dovoláte (pokud nejde o exces), ale pokud máte souseda, který by ji chtěl z nějakých důvodů každou sobotu půl dne prohánět v panelákovém 3kk, vsadila bych, že uspějete.
3. Mýtus: žalovat musí vlastník vlastníka
Ne. Obranu před hlukem poskytují soudy i nájemcům a jiným uživatelům a platí to i opačně. Právničtinou bychom řekli, že aktivně i pasivně legitimováni jsou i nájemci bytu, popř. oprávnění uživatelé nemovitosti (např. vnuk nájemnice).
Jak to tedy je?
Článek 11 Listiny základních práv a svobod nám říká, že vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Vcelku hezky shrnuto, že bychom neměli škodit ostatním. Občanský zákoník toto rozvádí mj. zákazem rušit jiné na míru přiměřenou poměrům.
Samozřejmě, jistá míra obtěžování se dá předpokládat a nelze se jí vyhnout, jde o to určit meze, které nemají být překročeny. Míra rušení je přitom posuzována z pozice jiného průměrného člověka. Proto může být právně významné takové rušení, které sice nepřekračuje limity stanovené právním předpisem, ale překračuje míru obvyklou v daném místě s přihlédnutím k míře dané v obdobných místech. Dle soudů je pohodou bydlení soubor činitelů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, tedy aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení. Pohoda bydlení je dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku. Způsob života osob by neměl vybočovat ze standardů dané lokality. Lze se bránit i proti nepřiměřenému hluku linoucího se z veřejným právem aprobovaného restauračního zařízení.
Teoreticky vypadá vše velmi jednoduše a jasně, avšak problémový soused zpravidla po recitaci judikátů nezmění své návyky. Třeba je tedy posbírat důkazy, vyzbrojit se trpělivostí a čekat, jak literu zákona posoudí moc soudní. Na druhou stranu, na leckterého amatérského dýdžeje z paneláku zapůsobí již předžalobní výzva s možnými vyčíslenými náklady v případě žalobního neúspěchu.