Už Vám někdy přišla výzva, abyste něco učinili bez zbytečného odkladu? Nebo jste se snažili rozluštit nástrahy paragrafů a tam to bylo černé na bílém - bez zbytečného odkladu. Jenom občanský zákoník jakožto soubor pravidel regulující naše běžné životy snad ponejvíce, s tímto pojmem operuje celkem 195x, takže pravděpodobnost setkání je velmi vysoká. Jak s tímto neurčitým časovým určením ale pracovat?
Kde není zákonná definice, je třeba pídit se v judikatuře
A to platí i pro naši neurčitou lhůtu. Nejvyšší soud k tomu v rozhodnutí pod sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 uvedl, že lhůta „bez zbytečného odkladu“ přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku.
Jedná se tedy o lhůtu:
1) neurčitou
2) odvislou od kontextu
3) co nejkratší (ovšem s ohledem na okolnosti)
Shrnuto a podtrhnuto – pokud máte Vy nebo druhá strana něco činiti bez zbytečného odkladu, učiňte tak co možná nejdříve, kdy to bude možné.
Příklady táhnou. To ví každé malé děcko, a proto si jich pár uvedeme.
Případ první: zaplacení po 2 měsících
V kauze, kterou se Nejvyšší soud zabýval pod číslem spisovým 32 Cdo 2484/2012, bylo dovozeno, že v kontextu téměř desetiletého smluvního vztahu je možno dva měsíce vyhodnotit jako bez zbytečného odkladu. ¨
Případ druhý: uplatnění zjevných vad díla bez zbytečného odkladu
V případě sp. zn. 23 Cdo 113/2012 šlo o reklamaci díla se zjevnými vadami. K převzetí došlo 30. ledna a vady byly vytčeny až poslední únorový den. Nejvyšší soud uzavřel, že prodleva celých 28 dní ode dne předání díla a vytčení jeho zjevných vad, není po právu, a reklamaci vyhodnotil jako neučiněnou bez zbytečného odkladu, a tudíž opožděnou.
Případ třetí: nahlášení ztráty karty po 4 dnech
V případu označeném jako 32 Cdo 2947/2016 Nejvyšší soud vyložil, že oznámení ztráty dispoziční moci nad platební kartou až po čtyřech dnech, tedy až ve chvíli, kdy si všiml neoprávněných plateb, není bez zbytečného odkladu. Soud uzavřel, že ztráta měla být nahlášena ihned.
A co z toho vyplývá? Při určené toho, co „bez zbytečného odkladu“ znamená, je třeba vždy vycházet z okolností případu, a v zásadě konat tak rychle, jak jen to je prakticky možné. Zákon nám neurčitými pojmy dává jistou míru benevolence, když neurčuje přesný počet dní, měsíců nebo hodin. Vyžaduje však jistou míru zapojení zdravého úsudku.